Praktický návod pro každého kandidáta – to je podtitul příručky, kterou vydal Institut politického marketingu v Brně. Příručka se jmenuje Jak vyhrát komunální volby. Její nastudování by pomohlo volebním stranám v období tvorby strategie a celé volební kampaně.
Nyní, těsně před volbami si bude vhodné připomenout, jak důležité je v komunálních volbách znát záludnosti našeho systému voleb do zastupitelstev obcí. Ten je totiž nejsložitější ze všech českých voleb. Proto přinášíme z uvedené příručky kapitolu, jejímž autorem je Pavel Šíma a která se jmenuje: Jak vytěžit maximum mandátů z volebního systému.
Voliči zpravidla neznají volební systém a zejména způsob sčítání hlasů a jejich převod na mandáty. Neznalost volebního systému často vede ke zbytečným ztrátám hlasů. Následující text vysvětluje, jak systém funguje, a hlavně jakou zvolit strategie, abyste pro svou stranu získali maximum možných mandátů. Na závěr se dovíte, jaké kroky podniknout, abyste zbytečně nepřišli o hlasy ani mandáty.
Volič má tři možnosti
Ve volbách do obecních zastupitelstev se používá volební systém listinného poměrného zastoupení. Aplikuje se pětiprocentní volební klauzule (tzn. pokud nedosáhnete alespoň na 5 % hlasů, vaše kandidátka nemůže získat žádný mandát) a mandáty (křesla) se distribuují na základě D'Hondtova dělitele (ve variantě 1, 2, 3, 4, 5 až počet volených zastupitelů).
Každý volební subjekt smí předložit kandidátní listinu s počtem kandidátů maximálně rovnajícímu se počtu rozdělovaných křesel. Počet křesel se zpravidla volbu od volby nemění, proto počítejte s tím, že budete muset najít tolik kandidátů, kolik je aktuálně zastupitelů ve vaší obci.
Kde jsou ty komplikace? Tak například vítězná strana ve třiceti tisícové obci může klidně získat 100 000 hlasů (i bez nelegálních machinací s volebními lístky). Jak je to možné?
Je to dáno fungováním volebního systému. Každý volič totiž disponuje počtem hlasů, který je rovný počtu volených členů zastupitelstva. Ne všichni voliči o tom ale ví a často své hlasy nevyužívají. Jak se to přesně děje, si řekneme za okamžik.
Teď ale ta nejkomplikovanější část: Voliči mají tři možnosti, jakým způsobem hlasovat.
1. Vyberou si jednu kandidátku a té dají všechny své hlasy.
2. Vyberou si jednu kandidátku a doplní ji o kandidáty z jiných kandidátek.
3. Nevyberou si žádnou celou kandidátku, ale své hlasy přidělí jednotlivým kandidátům z libovolného počtu kandidátních listin. (Počet takto vybraných kandidátů ale nesmí překročit počet rozdělovaných mandátů, jinak se hlasovací lístek stává neplatným).
Co se stane v jednotlivých případech?
1. Volič dá všechny své hlasy zvolené kandidátce. Všichni kandidáti na dané kandidátce dostanou jeden hlas. Toto je pro vaši stranu optimální výsledek a měli byste k němu voliče vybízet.
2. Volič opět rozdá všechny hlasy, kterými disponoval. Zvolená strana dostane všechny jeho hlasy kromě hlasů, které udělil kandidátům z jiných listin. Kandidáti
dostávají hlasy podle pořadí na kandidátce. Pokud bychom si představili město se třiceti zastupiteli a voliče, který by vybral jednu kandidátku a k tomu pět kandidátů z ostatních kandidátek, pak jeho hlasy dostane prvních 25 kandidátů na zvolené kandidátce a 5 dodatečně vybraných kandidátů na dalších kandidátkách. Toto je pro vás druhá nejlepší varianta (protože pokud volič kromě vaší kandidátky hlasuje jen pro malý počet jiných kandidátů, získáváte stále většinu jeho hlasů).
3. Volič udělí jen tolik hlasů, kolik kandidátů explicitně vybral. Pokud vybere méně, než je volený počet členů zastupitelstva, přichází o své hlasy. Pokud udělí více (i omylem), stává se jeho hlas neplatný. Toto je pro vás nejméně příhodný výsledek. V součtu nakonec získáte mnohem méně hlasů. Hlasy se navíc tříští, což není obzvláště pro malé strany výhodné. Voliče byste rozhodně měli od tohoto způsobu hlasování odrazovat.
Čím menší obec je, tedy o čím menší počet křesel se ve volbách hraje, tím více budou voliči schopni rozdělit všechny své hlasy napříč kandidátkami a budou mít nižší tendenci hlasovat pro celou kandidátku jedné konkrétní strany. V menších obcích se proto vyplatí dávat v kampani (a při sestavování kandidátky) více důraz na jednotlivé kandidáty.
Protože bude jen málo voličů, kteří budou ochotni vybírat například 30 jmen z různých kandidátek, je ve větších obcích rozumnější věnovat pozornost celé kandidátce či straně, případně ji reprezentovat jedním či několika málo lídry. Pokud vám stále není jasné, jak mohou voliči rozdělit své hlasy, podívejte se na simulátor volebních lístků.
Jak se počítají mandáty?
I když vy i vaši voliči zvládnete nástrahy možností hlasování, do úzkých vás může dostat ještě způsob přepočtu hlasů na mandáty, který je v případě komunálních voleb výhodnější pro větší strany.
Pro výpočet počtu mandátů se používá D'Hondtův dělitel začínající číslem 1 a pokračující dalšími celými čísly až do počtu rozdělovaných mandátů. Celkový počet hlasů (který je, jak už víme, daleko vyšší než počet voličů) je postupně dělen těmito čísly. Mandáty získávají strany s nejvyššími výsledky těchto podílů (viz tabulka).
Tři strany se nedostávají ani k přerozdělování mandátů, protože nepřekračují volební klauzuli pěti procent. Zbylým stranám se dělí zisk hlasů postupně čísly D'hondtova dělitele (počínaje jedničkou). Z takto podělených čísel se vybere tolik nejvyšších čísel, kolik se volí zastupitelů (v případě Hodonína v roce 2010 to bylo 31). Stranám potom připadá počet mandátů dle počtu čísel mezi těmito 31 nejvyššími.
Když se podíváte až na úplný konec obou tabulek, uvidíte, že kombinace volební klauzule a způsobu přerozdělování mandátů jednoznačně favorizuje větší strany. Pět největších stran získalo více mandátů, než by odpovídalo jejich zisku v dokonale poměrném systému, zatímco šest menších stran získalo mandátů méně (tři z nich dokonce žádné).
Proto je rozumné v komunálních volbách uzavírat spojenectví s více subjekty a stavět společné kandidátky.
Kroužkování ani křížkování nefunguje
Metoda upřednostňování populárních kandidátů, která je v posledních letech na vzestupu v poslaneckých a krajských volbách, na komunální úrovni nefunguje. A je to ještě horší: voliči o tom neví, o kroužkování se kvůli mediální masáži snaží a ve výsledku své straně (i oblíbenému kandidátovi) ubližují.
Podívejme se na modelový příklad. Volič Karel volí v obci s devíti zastupiteli. Rád by dal hlas Straně spravedlivých občanů. Nemá ale rád první čtyři osoby na kandidátce a chtěl by pomoci kandidátům č. 5, 6, 7 a 8, aby přeskočili první čtyři kandidáty. Volič Karel se proto rozhodne nezvolit celou kandidátku Strany spravedlivých občanů, ale jen zakřížkuje kandidáty 5, 6, 7 a 8 a dále tři další kandidáty z konkurenční kandidátky. Karel má k dispozici ještě dva hlasy, ale už neví, koho by volil, tak je nevyužije.
Karel v našem příkladu nejen nevyužil svůj plný volební potenciál (uplatnil jen 7 hlasů z 9, které měl k dispozici), ale vůbec neprospěl kandidátům 5, 6, 7 a 8 na kandidátce Strany spravedlivých občanů. Této straně udělil totiž jen celkem 4 hlasy a hlasy se vždy připočítávají prvním lidem na kandidátkách. Karel tedy paradoxně ve skutečnosti hlasoval přesně pro ty první čtyři kandidáty, pro které hlasovat nechtěl.
Protože navíc většina voličů v Karlově obci hlasovala pro celé kandidátky, a nikoliv tak pečlivě po jménech jako Karel, ani jeden z kandidátů 4, 5, 6 a 7 nezískal více než 10 % hlasů nad průměr hlasů na kandidátce, a tak čelní kandidáty nepřeskočil. Jen málo kandidátů získá více než 10% nad průměr obdržených hlasů v rámci své kandidátky, které jsou potřeba k poskočení na první místo kandidátky. Je to dáno zejména faktem, že voliči nemají možnost hlasovat pro jednu celou kandidátku a v rámci ní udělovat preferenční hlasy, jako je tomu u jiných typů voleb. Přesná čísla o počtu kandidátů, kteří díky křížkování přeskočili na volitelná místa, nejsou k dispozici. Výzkum politologa Jakuba Šeda z roku 2009 nicméně ukazuje, že méně než deset procent obhajujících kandidátů přeskočilo na čelní místa kandidátky díky křížkům. U všech typů kandidátů (i těch, co neobhajují mandát) toto číslo potom bude ještě menší. Pravděpodobně v řádu jednotek procent. A to je příliš nízké číslo na to, abyste do něj vkládali své naděje nebo na něm stavěli strategii.
Karel, a spolu s ním několik dalších občanů mělo raději volit celou kandidátku Strany spravedlivých občanů, pak by získala absolutně více hlasů a je možné, že by díky tomu získala 5 mandátů namísto 4, a tak by se do zastupitelstva dostal alespoň jeden z Karlem preferovaných kandidátů.
Ano, takto zmatečně volební systém v komunálních volbách funguje. A jestli máte problém ho pochopit vy sami, jak myslíte, že jsou na tom teprve voliči?
Využívat volební mechanismus naplno
Vždy mějte kandidátní listinu plnou. I kdybyste ji měli zaplnit statisty. Pokud nebudete mít na kandidátce maximální možný počet kandidátů, získáte při stejném počtu voličů daleko méně hlasů než konkurující strany s plně obsazenými kandidátkami.
Nedomlouvejte se s žádným jiným hnutím či stranou na vzájemné podpoře a nenabádejte voliče, aby si vybírali kandidáty volně z vašich dvou kandidátek. Povede to k zisku menšího počtu hlasů pro oba subjekty. Dohoda s jinou stranou či hnutím se může naplnit až po volbách.
Pokud vám jde o prosazení konkrétních kandidátů, dejte je na čelní místa kandidátky. Na kroužkování (v případě komunálních voleb spíše křížkování) raději nespoléhejte.
Pokud existuje ve vaší obci druhé uskupení, které je vám ideově či jinak blízké, je rozumné kandidovat spolu. A to ze tří důvodů:
Podaří se vám zaplnit kandidátku více kvalitními osobnostmi, a tak je možné, že vás více voličů zaškrtne jako svou volbu pro celou stranu než v případě, že byste kandidovali jako dvě nezávislá uskupení.
Je větší šance, že překročíte volební klauzuli pěti procent. Pokud obě uskupení získají samostatně každá čtyři procenta, ani jedno z nich se do zastupitelstva nedostane.
Protože volební systém zvýhodňuje strany s vyššími zisky (přiděluje jim více mandátů), získáte se společnou kandidátkou pravděpodobně více křesel, než by získaly kandidátky oddělené (i když by součet získaných hlasů byl stejný). Například v obci Hodonín v komunálních volbách 2010 získala ČSSD s 15,89 % hlasu 6 mandátů. Tři menší strany Šance pro Hodonín (5,14 % hlasu a jeden mandát), TOP 09 (6,47 % hlasu a dva mandáty) a KDU-ČSL (7,10 % hlasu a dva mandáty) získaly dohromady 18,71 % hlasu a pouhých 5 mandátů. Přestože tři menší strany získaly o 2,82 % více, obsadily dohromady o jedno křeslo méně.
V menších obcích se více soustřeďte na jednotlivé kandidáty, ve větších na celé kandidátky a na lídry.
(čerpáno z :politickymarketing.com)
